Přátelé, vykročme spolu na cestu půstu, která nás přivede k Ježíšovu zmrtvýchvstání.

22.02.2015 13:41

Přátelé, vykročme spolu na cestu půstu,

která nás přivede k Ježíšovu zmrtvýchvstání.

 

1.     Velký půst je obdobím zastavení laviny času. Nejsou důležité velké a "komplexní plány". Důležité je nezmeškat letošní půst, je třeba ho žít tady a teď. Nyní je milostivý čas, nyní je den spásy.

2.     "Bože, dopřej nám tímto svatým postem nastoupit cestu duchovní obnovy, aby nás pokání posilovalo v boji proti nepříteli naší spásy." (Slova mešní modlitby na Popeleční středu)

3.     Přijetím popelce jako výzvy k pokání a změně života začíná pro nás čtyřicetidenní postní období: čtyřicetidenní trénink hledání a odstraňování toho, co každého nějak spoutává. Je to cesta k vnitřní svobodě, lehkosti, zdraví těla i duše.

4.     Půst v nejširším smyslu je svobodné odříkání si jídla nebo nápoje za určitým cílem. Cíl může být přirozený nebo nadpřirozený - právě on dává půstu tu nejhlubší hodnotu. Pokud si odřekneme jídlo, cigaretu, alkohol kvůli zdraví, zároveň tím posilujeme svou vůli. Má to praktický i duchovní význam.

5.     "Podívej, co působí půst! Uzdravuje choroby, očišťuje organismus, zahání zlé duchy, odhání zvrácené myšlenky, mysli dodává větší jasnost, očišťuje i posvěcuje srdce a člověka vede před Boží trůn. Půst je velkou silou a vede k velkým úspěchem". (sv. Atanáš)

6.     Půst není jen o skromnějším jídelníčku. "Když se postíš, pomaž si hlavu a umyj si tvář," slýcháme na začátku postní doby Ježíšovo doporučení. Je to čas pohřbít starého člověka, čas očisty a znovuzrození.

7.     Zdá se, že je třeba "umýt obličej" i samotnému půstu. Předně posunout jeho význam z "odříkat si" na "osvobozovat se". Osvobodit se od toho, co mě spoutává a brání mi plnohodnotně rozvíjet život.

8.     Půst v pestrosti svých praktik je aktuální pro každého. Význam zdravé stravy chápeme nejlehčeji. Potřebu osvobodit se od návaznosti na internet, cigaretu, alkohol apod. připouštíme hůř. Oklešťování negativních rysů vlastní povahy je nejtěžší.

9.     Základní aspekty půstu: kromě odříkání je to duchovní ztišení (více času pro Boha a vlastní duši), praktické projevy milosrdné lásky (pomoc v hmotné nouzi, morální bídě - opuštěnost, ztráta smyslu života), rozměr vlastního sebezapření (aktuální dnes "půst od hluku a obrazu"), z liturgické stránky živá účast na pobožnosti křížové cesty, zejména v pátek a v neděli).

10.  Postní praxe není výmyslem křesťanství. Půst povznáší ducha, proto si ho osvojila všechna náboženství. Učí nás zbavovat se plýtvání, nadbytku, být blíže potřebám druhých.

11.  Člověk má sledovat svou nejhlubší touhu, která tuší cosi z původní harmonie duše i těla. Může se cítit svobodný od půstu, ale může se také stát svobodný díky půstu, tedy znovuobjevením této starobylé a bohaté životní moudrosti.

12.  Smysl období půstu jako přípravy na slavení velikonočních svátků není jen v tom, že se spojujeme s trpícím Kristem. Utrpením nás Kristus vykoupil a otevřel cestu k novému životu. Velikonoce znamenají nový život v Bohu.

13.  Bůh má již nyní pro nás připraveno mnoho milosti. Kolik dokážeme načerpat, závisí také na intenzitě našeho prožívání postního období. Potřebujeme se otevřít pro jejich přijetí.

14.  Nestačí nehřešit, rozhodující je dobro, které jsi projevil bližním.

15.  "Pod těžkým hříchem" bychom se měli důsledně postit na Popeleční středu a Velký pátek. Pravý půst má zvedat nahoru, k Bohu, je ovocem lásky. Nepostit se v tyto dny je projev velké necitlivosti a na bod mrazu ochladnutí vztahu k Bohu.

16.  Významy půstu:

- aby vnější úkony kajícnosti vycházely z upřímného srdce,

- abychom zvítězili v boji proti zlu,

- abychom hlouběji vnikali do Kristova tajemství,

- abychom se zdokonalovali v křesťanském životě,

- abychom se střídmým užíváním hmotných věcí zbavovali sobectví,

- abychom vzpláli větší touhou po Bohu - abychom se dobrými skutky vzmáhali na duchu - abychom se činorodou láskou věnovali Boží službě,

- abychom si očistili duchovní zrak,

- abychom šťastně přišli do nebeské vlasti.

17.  "Půst staví hráze proudu řeči, utišuje neklid, chrání poslušnost, zklidňuje spánek, uzdravuje tělo a utišuje duši". (Jan Klimak)

18.  "Pokud chce nějaký král obsadit nepřátelské město, nejdříve se zmocní vody a odřízne město od zásobování. Když obyvatelé stojí před smrtí hladem, vzdají se sami. Tak je to i s našimi žádostmi. Když proti nim bojujeme postem a hladem, jsou nepřátelé duše poraženi." (Jeden z dávných duchovních otců)

19.  "Představ si, že Bůh tě chce naplnit medem. Pokud jsi plný octa, kam dá med? Je třeba vylít z nádoby, co v ní bylo a nádobu vyčistit. Je třeba ji vyčistit, i když namáhavě, úporně, aby se stala připravenou na něco. Vylij zlo, neboť máš být naplněn dobrem." (Sv. Augustin v úvaze o 1. Janově listu)

20.  Zamysli se na chvíli v tichu: Co tě nejvíc odvádí od Boha a v čem nejčastěji selháváš v lásce k lidem, které jsou tvé slabosti. Z toho by mělo jasně vyplynout konkrétní postní předsevzetí, usilovat o věrnost a dodržet ho.

21.  Při zdravém půstu nejde o odmítání naší tělesnosti, ale o přijetí a povznesení našeho těla. Ne potlačovat tělo, ale podřizovat ho do služby ducha. Není to trestání našeho těla, je to osvobozování se od škodlivých závislostí. Ježíš nás vybízí během půstu pomazat hlavu olejem a být veselé mysli. Když je důvod půst přerušit, patří k rozumné pokoře udělat to.

22.  Farizeové namítali, že Ježíšovi učedníci se nepostí: budou se postit, řekl Ježíš, když jim vezmou ženicha. Byl jim vzat na Velký pátek: proto patří k nejstarší tradici páteční půst, zejména na Velký pátek.

23.  Ze Skutků apoštolů známe půst před důležitým rozhodnutím, který církev praktikovala od začátku (např. oddělení Saula a Barnabáše ke zvláštnímu apoštolskému poslání). Když se člověk vědomě zřekne jídla, nápoje, stává se pánem nad sebou samým, půst mu pomáhá být nad věcí, posiluje svou vůli, spojuje se s Bohem, od kterého očekává sílu a světlo pro správné rozhodnutí.

24.  Cílem nábožensky chápaného půstu není dokázat si, že se umíme ovládat, ale otevřít se Bohu, aby v nás mohl působit. Podstatou půstu je tedy odbourávat překážky, které brání působení Boží milosti. Sebejistý pocit vlastní síly je pro Boží působení tou největší překážkou.

25.  Půst je považován za milost. Je schopen posilovat ctnosti, podněcovat modlitbu, být zdrojem klidu, učitelem čistého srdce a zejména pomáhá otevřít se pro Boha. Nepočítá s vlastními výkony, ale s Bohem. Je vnějším gestem, kterým prosíme o odpuštění a milosrdenství, je projevem lásky k bližním.

26.  Duchovní půst přispívá ke změně života. Nemá význam sám o sobě, ale pouze pokud je spojen s obrácením. Má specifické poslání, proto jej nelze vynechat a nahradit modlitbou a konáním dobra. Pomáhá lépe chápat trpícího Krista, probouzí smysl pro oběť, spojuje nás s Bohem, který je pramenem všeho života.

27.  Půst, modlitba a almužna tvoří od prvních staletí součást postní praxe a jsou projevem zbožného života. Když si odříkat jídlo, nikotin, televizi, osvobozujeme se od nemírné chuti užívat si. Stejně silná je v nás touha vlastnit, mít. Dáváním almužny se této nemírné touhy zbavujeme, osvobozujeme se, aby nás nezotročovala. Kromě vnitřního osvobození se v nás rozrůstá i láska. Ztrácíme, abychom u Boha o to víc získali ("prodej, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi").

28.  I samotná modlitba je formou půstu. Není to vždy čas duchovní pohody a pookřátí. Je přemáháním únavy, roztržitosti, vnitřní nechuti, užitečná formou sebezapření. Za mnohé věci je třeba vést vysloveně modlitební zápasy. Půst posiluje modlitbu, modlitba je tak účinnější. Půst a modlitba se už od počátku křesťanství považovaly za nerozlučné.

29.  Pokud se chceme modlit celou svou bytostí, musíme modlitbu vyjádřit i tělesně. Půst je modlitbou těla, naléhavým voláním těla k Bohu. "Modlitba vyprošuje sílu k postu a půst získává milost do modlitby. Půst posiluje modlitbu a modlitba posiluje půst a přednáší ho před Boží tvář" (sv. Bernard).

30.  Půst za obecné potřeby je účinným lékem na naši nevšímavost, (hlouběji se nás nedotknou velké katastrofy, problémy jiných lidí od nás často i vzdálených) která je s křesťanstvím neslučitelná.

31.  Pokud chceš opravdu žít zdrženlivě a Bohu mile se postit, chraň se před každým zlým slovem, pomluvou, odsuzováním a nedopřejte svému sluchu poslouchat špatně řeči. Očisti své srdce od každé poskvrny těla i ducha, od každé zloby a závisti.

32.  Aktuální postní předsevzetí: pevné rozhodnutí nepomlouvat, přestat planě politizovat o těch, co dělají chyby, raději se mluvit s Bohem než s lidmi o druhých, spíše povzbuzovat a utěšovat. (Pokud to zkusíme, zjistíme, že je to mnohem těžší, než se zříci chutné porce masitého jídla.)

33.  Kdo delší dobu pohodlně plave dolů proudem, až když se pokusí plavat opačně, spatří, jak moc ochably jeho síly, že je to těžké. Kolik pohodlnosti a špatných návyků se na nás nalepily i v duchovním životě si uvědomíme až tehdy, když se rozhodneme zbavit se jich. Dokud se jejich nezbavíme, nepohneme se dál. Často to jde velmi těžko. Tehdy je důležité nevzdat se, nenechat se odradit, vydržet.

34.  Ježíš se postavil do zástupu hříšníků, aby přijal křest. On, nevinný, obtěžuje se hříchy celého světa. Odstranit je a nabídnout lidem spásu - právě v tom spočívalo jeho poslání.

35.  Po křtu vedl Duch Ježíše do pustiny. Zde byl pokoušen za každého z nás a za každého z nás tam zvítězil. Nám stačí jen se ho pevně chytit a nedat se odloučit od jeho lásky.

36.  Ježíš na hoře Tábor, se před očima učedníků proměnil, aby je posílil pro chvíle zkoušek. Tak jako při křtu, i zde nebeský Otec potvrzuje, že Ježíš je jeho milovaný Syn: I tehdy, když ho budou vidět ztrýzněného umírat na kříži.

37.  Kříž je součástí života a nikdo mu nemůže natrvalo uniknout, kříž doléhá na každého z nás. Křesťan kříž dobrovolně přijímá, aby se mu stal cestou ke spáse. Kříž však vždy tíží. Tehdy člověka podrží jen víra, proto by si každý měl najít svoji "horu Tábor", místo na duchovní pookřání, obnovu, načerpání potřebné síly.

38.  Modlitba a sebezapření jsou dvě základní cesty, jak se otevírat Boží síle a milosti. Modlitbou a postem se připojujeme k Ježíšově zachraňující oběti, dáváme prostor jeho uzdravující síle.

39.  Pokud má postní doba naplnit svůj smysl a přinést očekávané ovoce, bez zapírání to nepůjde. Kdo se dívá zpět, kdo neumí zanechat, rozdat, vykročit, není způsobilý pro království a odchází smutný.

40.  Výzva k půstu znamená zanechat iluze, zvláště ty o sobě, a v jednoduchosti vstoupit do skrytosti, kde už na nás čeká Bůh. Pokud je svědkem mých snažení pouze Bůh, od něj očekávám pomoc, porozumění a ocenění, pak mě před světem skryté jednání uvádí do přítomnosti toho, který vidí v skrytu.

41.  "Půst mi odkrývá, kdo jsem. Ukazuje mi mé ohrožení a naznačuje, kde začít s bojem. Na poušti nás Bůh zkouší, aby vyšlo najevo smýšlení našich srdcí." (Anselm Grün)

42.  Církev je společenství a nikdo se nezachrání sám. Sdělená bolest je poloviční a sdělená radost se násobí: společně prožívané postní úsilí se stává dvojnásobně účinným, povzbuzuje, posiluje a spojuje navzájem.

 

Zpracováno podle: Marián Gavenda: Půst neznamená jen nejíst maso, Edice Víra do kapsy 50.

Kontakt

Farnost Hovězí P. Vlastimil Vaněk

Římsko-katolická farnost
756 01 Hovězí 5
+420 739 246 029 Vlastim.Vanek@seznam.cz