SAMOLEPKA č.10 Chana se svěřila se svým trápením Hospodinu

26.11.2014 12:29

Chana se jednou šla vyplakat k Hospodinu do svatyně. U vchodu se setkala s knězem Élím, který ji potěšil zprávou, že Bůh jí slyší a brzy se jí narodí dítě.

Minulé setkání jsme slyšeli o Chaně, která se vytratila od společného jídla a zamířila ke dveřím svatyně, kde byla uložena posvátná Archa úmluvy. Chtěla tam Hospodinu říci vše, co ji trápí. Nemohla už totiž vydržet posměch Peniny, která se jí smála, že ještě nemá žádné děti. Hned u vchodu do svatyně Chana poklekla, sklonila hlavu a velmi tiše, aby ji nikdo neslyšel, vyprávěla Hospodinu o tom, z čeho je tak smutná. Hospodina prosila za jednu jedinou věc. „Nezapomeň na mne, Hospodine, Bože zástupů," šeptala Chana. „Jsem tak nešťastná. Já bych tak ráda měla děťátko, malého chlapce. Když se nade mnou smiluješ a daruješ své služebnici chlapce, slibuji, že jej daruji tobě. Když povyroste, přivedu ho sem do svatyně, aby ti po celý život sloužil." Tak se Chana usilovně modlila k Hospodinu a Hospodinu složila i slib.

Chanu zpovzdálí pozoroval starý kněz Élí. Tiše seděl u dveří svatyně a přemýšlel, co se té ženě mohlo stát. Klečela tam na zemi, její rty se pohybovaly, ale hlas nešlo slyšet. „Možná při slavnosti vypila příliš mnoho vína," řekl si Élí v duchu. Vstal a šel si s ní promluvit. „Kdo jsi? Co tu tak dlouho děláš? Běž odtud, jistě jsi opilá." „Já nejsem opilá," vysvětlovala Chana Élímu, „jsem jenom moc smutná. Vyprávěla jsem Hospodinu o svém zármutku a prosím jej o pomoc." „Nezlob se na mne," začal se omlouvat Élí, „nevěděl jsem, že se modlíš. Vrať se domů. Hospodin k tobě jistě bude dobrý. Věřím, že ti dá to, o co jsi tolik prosila." Chanu napinila veliká radost a celá šťastná se vrátila k Elkánovi, její trápení bylo pryč. Na zpáteční cestě ze Šíla se pak jen smála. Věřila, že Hospodin její modlitbu vyslyší, a chválila ho a děkovala mu za jeho dobrotu.

Chana nám jde příkladem. Můžeme se od ní naučit to, že když budeme mít jakékoli trápení, např. mít strach před písemkou, budeme se bát nějakého kamaráda apod.,stačí si vzpomenout, že máme velkého pomocníka — Pána Boha. Jemu můžeme v modlitbě všechno povědět. A když nás Bůh nevyslyší ihned, když se modlíme, určitě neklesejme na mysli! Bud'me vytrvalí! Bůh nás totiž někdy zkouší, jde-li nám doopravdy o to, o co prosíme. Kdo vážně a vytrvale prosí za něco, co potřebuje a co by mu bylo k dobrému, toho Bůh jistě vyslyší.

Kontakt

Farnost Hovězí P. Vlastimil Vaněk

Římsko-katolická farnost
756 01 Hovězí 5
+420 739 246 029 Vlastim.Vanek@seznam.cz